vždycky jsem věděl, že moje kámoška Lucie (alias Mitternacht, gothici ví :) ) má literární talent, ale to, co mi před nedávnem poslala, mě úplně vyrazilo dech... ta slečna píše dokonalý povídky a tohle věnovala mě...

TICHO
jdeš ztemnělou ulicí, kapky deště lepí tvé vlasy do pramínků, ale tvé řasy jsou slepené slzami. slzami smutku, strachu, bezmoci, beznaděje, absolutní paniky... cítíš, jako bys nic neměl, jako bys šel sám... tvoje rty se chvějí, zimou, i tím tvým žalem.

nevnímáš nic, jen to ticho kolem sebe. to ticho, které kolem sebe pořád slýcháš, ta nehorázná samota, která tě stravuje. cítíš, jak pomalu slábneš. díváš se na lidi kolem sebe a víš, že jim nemůžeš věřit, už tolikrát ti ublížili... 

miluješ, milovals, ale už milovat nechceš. láska a lidé v tvém okolí, to všechno ti ubližuje. ta sladká bolest, která je v tobě, to prázdno... a TICHO...

jdeš na místa, která jsi předtím miloval, aby ti pomohly připomenout, čím vlastně jsi. a ty to nevíš. nevíš, protože ti tolik lidí odpírá to, co bys chtěl. hodně lidí ti odpírá tvé štěstí, smějí se ti. jsi tak krásný mladý člověk, proč ti to dělají? nechápeš... neustále kolem sebe slyšíš jen výčitky... a když ne ty, tak slyšíš TICHO...

máš přátele, kteří tě zrazují, kteří tě nemají rádi a chtějí tě změnit. už tolikrát tě opustili, nevěříš ničemu a nikomu. chceš jen být sám, odejít někam, kde bude klid, štěstí, láska... a TICHO...

čekáš snad až moc dlouho, moc dlouho na to, abys to mohl vydržet. i když máš lásku, nechceš jí. protože tě moc bolí. přátelé jsou falešní, život je na nic... co je to vlastně život? co? trápení, stesk, smutek a bolest... chceš už odejít... vnímat jen to TICHO...

tvoje krásné modré oči pláčí, pokorně se suneš k zemi a pozoruješ stříbrný měsíc. víš, co chceš udělat. všechno opustit. běžíš vstříc svému konci. rozeběhnout se, skočit, na chvíli letět... a taky to tak uděláš... jenže něco tě drží a nedovolí ti padat, upadnout do TICHA...

nesmíš zapomenout, že vždycky je tu někdo, kdo tě ochrání, kdo tě miluje a nedovolí ti jen tak opustit tenhle svět... nejsi sám a všichni víme, že to dokážeš, protože jsi ta nejkrásnější a nejkřehčí bytost na světě, nesmíš nás opustit... bez tebe by tu bylo málo lásky, málo tepla, a hodně TICHA...

v mnoha věcech to naprosto přesně vystihuje moje nálady. někdy se cítím takhle blbě. a díky za tu spoustu lásky, kterou mi tolik lidí dává, nevím, co bych dělal sám, opuštěný...